Nový začátek? Zase?

Nedávno se mě jedno z dětí ( divný výraz pro naše dospělce a skorodospělce) zeptalo, jestli ještě existuje blog "Ze Štěknova". Bez přemýšlení jsem odpověděla, že ne. Ale nedalo mi to a zkusila jsem to moje zanedbané blogerské dítko, skorosirotka, najít. A helemese, povedlo se. Tak jsem si řekla, že zkusím po 4 letech napsat jak se máme. Třeba si to někdo přečte. Škoda jen, že se neudělují ceny za neproduktivitu. Určitě bych ji získala. Tákže: Před více než 2 lety jsme se odstěhovali do Jeseníků. Zatím bydlíme ve starším domku v podnájmu a Pan Otec dává do provozního stavu starší hrubou stavbu, kterou jsme koupili. Trvá to déle než jsme plánovali, ale život přináší komplikace a tak s nimi bojujeme v rámci možností. Celkově ale, pokud můžu hodnotit za celou naši rodinu, vnímám rozhodnutí odstěhovat se z civilizace, z paneláku jako dost dobré. :) Žijeme v relativně malé obci, já mám relativně dobrou práci nedaleko bydliště a zatím máme se zdejšími sousedy a obyvateli obce jen dobré vztahy. Hejkálkovy projevy nikdo neřeší, Turetta tady znají snad všichni. Připadá mi jako bychom tady žili odjakživa. Neumím si představit zažít karanténu v paneláku ve městě. Tady má Hejkálek naprostou svobodu pohybu a neohrožuje ani sebe ani druhé. Může si hulákat na lesy co hrdlo ráčí. Hejkálkův stav je víceméně stejný již několik let. Místy je mu dobře, ale celkově je jeho nemoc opravdu náročná. Jak pro něj, tak pro nás. Spíše u něj přetrvávají vokální tiky a co nás trápí nejvíce, záchvaty vzteku. Momentálně čekáme jak zafunguje navýšení terapeutických dávek. Jinak je to ale zlaté dítě...ehm...zlatý, mladý muž. Empatický a ochotný vypomoct, když to jde. Stále je jeho velkým koníčkem skládání hudby. Herečka, ta malá upovídaná, tvořivá holčička nám letos na jaře odmaturovala. Jak jinak než v oboru jí tak blízkém od dětství. Hodňousek taky neskutečně zestárnul. Učí se již druhým rokem býti instalatérem co mu síly stačí a lock down dovoluje. A v neposlední řadě nejmladší přesto větší z holčiček, naše milovaná Tyranka. Ta zatím ještě chodí do ZŠ, tuším, že do 7. třídy. :) To byl vtip. Náhodou vím naprosto přesně do které třídy moje děti chodí. Ovšem vzhledem k situaci... kdo ví kolik let do ní ještě bude chodit a to už možná budu mít problém upamatovat se. Ale pokud mám být upřímná, nevadí mi, že jsou děti doma. Naopak. Má kdo uvařit, zatopit, uklidit a dohlídnout na Hejkálka zatímco já vydělávám a pan Otec se snaží na domečku. Nedávno jsem musela konstatovat, že byl dobrý tah mít 4 děti. Všechna ta dřina a odříkání se vyplatily. :D Ne, vážně musím říct, že jsou fakt skvělí.