První školní den

přežit. Nejvíc jsem se bála, že Hejkálek "zaspí" až bude učitel vyvolávat jeho jméno a nepřiřadí se ke své třídě a zůstane sám na nádvoří. :) Mívá totiž chvilky, kdy je mimoň. Prostě i v půlce hovoru vypne a je v jiné dimenzi, když se vrátí, neví o čem byla řeč. Nedokončuje věty, neví jak se co říká apod. Já myslím, že tohle není až tak úplně příznak Turetta, možná tak to bdělé snění, ale ta ztráta schopnosti si pamatovat a popisovat věci a události je podle mě známka toho, že je vygumovaný z léků. Nicméně, Hejkálek všechno zvládl na jedničku, celou dobu se nutil být soustředěný a dokonce zvládl odnést náboráři nějaké dokumenty od dr.a ještě si pamatoval co potřebuje na další dny a na praxi. Minulý rok jsem ho doprovázela, protože jsem byla vytrénovaná ze základky a myslela jsem, že budu muset hned jeho problémy a stavy vysvětlovat učitelům a mistrům, ale asi si budu muset zvyknout, že na téhle škole jsou všichni splachovací a nikdo naše problémy moc neprožívá. Letos jsem řešila dilema, zda jít znova s Hejkálkem, přece jen už má 17... navíc jsem chtěla vést do první třídy Tyranku já. Hejkálek mě ujistil, že zvládne jít sám, že jej nemůžu pořád vodit za ruku, když už bude za pár měsíců PLNOLETÝ! Má pravdu chlapec. A pokud si chcete zapsat moudro do deníčku, tak si pište: "Nejtěžší na celém rodičovství není naučit ty robátka mluvit, chodit a hezky se chovat, ale vypustit je do světa." :) Tak pomalu, ale jistě, vypouštím... A se slzou v oku jsem tedy odváděla do první třídy i své poslední dítě. Tyranka, na rozdíl ode mě, včerejší den prožila v krásné a povznesené náladě. Bylo vidět jak si připadá velká a důležitá a taky, že se na ní odrazily naše časté návštěvy školy, protože bezpečně našla svou třídu hned napoprvé. Musela jsem jít pár kroků za ní, aby odvedla ona mě a ne já ji. Její pan učitel byl rok třídní našeho Hejkálka a Tyranku si pamatuje jako miminko a myslím, že tímto bude mít naše holčička lehkou protekci a jak ji znám asi ji budeme potřebovat. :) Hodňousek s Herečkou včera svorně prohlásili, že ta škola letos asi zas tak hrozná nebude (To si myslí vždycky první den, omámení tím, že v ní strávili jen hodinu a nestihli dostat kouli nebo poznámku). Ale já jim to nebudu vymlouvat a budu doufat, že mají pravdu.