Hejkálkovy hlášky

Přestože se chudák náš trápí už zase několik dní s šílenými záškuby hlavou, neztrácí dobrou náladu.

Já: "Někdo by měl zajít se psem."
Hejkálek: "Já zajdu!"
Já: "A budeš sbírat hovínka?"
Hejkálek: "Jedině do sáčku!"

Večer u televize. V nějakém pořadu mluví Ital lámanou češtinou.
Hejkálek: "To je Pražák, že?"
Já: "To je Ital Filipe!"
Hejkálek: "Aha . . . ale Pražáci taky mluví tak divně, že?"

Viděl první vystoupení Susan Boyle v "Británie má talent" a na její promenády a vtípky po podiu prohlásil: "Ta paní je nějaká rozpustilá . . . možná až hyperaktivní.
Měli by ji na to dát léky.
Já vyprskla smíchy a Hejkálek: "Co se směješ?! To se musí léčit."

U večeře. Hejkálek má tik, že napodobuje střílení. Vždycky zavře a začne střílet z prstů. Je to strašně těžké, nasmát se při tom. Jedl housku se sýrem a chvílemi do ní střílel. Já už jsem to nevydržela a řekla jsem: "Filip konečně zastřelil housku a může ji v klidu sníst."
Hejkálek vyprskl jako první a my jsme spadli pod stůl s ním.