C 3

to je označení obratle krční páteře, který si zlomila Herečka.
Vůbec nechápu jak se to mohlo stát a znova zjišťuju, že být matka je prostě nevšední "zaměstnání".
Během minulého týdne si Herečka stěžovala, že ji dost bolí krční páteř. Masírovala jsem a mazala krček alpskými bylinami a ujišťovala ji, že jsem tím taky trpěla ve škole, že to je tou těžkou školní brašnou a tím, že je věčně skloněná nad knihami.
No a v sobotu šla z kuchyně do obýváku, podotýkám její normální želví rychlostí a najednou prásk. Zakopla o práh a natáhla se jak široká tak dlouhá. Začala strašně brečet a držela se za ruku. Nejdřív jsem myslela, že bude mít naraženou ruku, ale po chvíli přestala brečet. Ještě jsem ji, co by správná matka "štěkna" řádně seřvala, že neumí chodit a kvůli její šmatlavosti si snad budeme muset udělat bezbariérový byt. Fakt jsem nechápala jak se mohla na dvoucentimetrovém prahu takhle podknout. Aby toho nebylo málo asi tak za hodinu se ozývá z pokojíku Herečky srdcervoucí řev. Seskočila z poschoďky, ze druhého schodu a vyvrtla si kotník. Takže znova řev, znova mazání, ale o krku ani slovo. Kvůli bolesti krční páteře začala plakat asi tak okolo osmé večer. Vůbec jsem to nespojovala s těmi pády. Max., že tím jak se rozpleskla si pohla nějakým obratlem. Takže znova mazání krku, nahřát teplý šátek a dostala Ibalgin. Ovšem celou noc probrečela. Vůbec jsme nespali. Já navíc nemocná. Chvílemi tvrdila, že ji nic nebolí, pak zase šílená bolest. Jelikož znám její hysterické výlevy kvůli každé prkotině už jsem na ni byla naštvaná. Ráno vstala a tvrdila, že to docela ujde. Tak to vydržela celé dopoledne až do oběda. Od páté hodiny už ale nebyla k utišení. A tak jsem se před sedmou večer rozhodla, že chřipka- nechřipka zajedu s ní radši do nemocnice. Tam ji udělali RTG a ejhle. Zlomená "cé trojka". Myslela jsem, že se propadnu do země. Já ji chuděrce nevěřila. Co ta si vyslechla o tom, že je hysterka a musí něco vydržet. Nejradši bych se neviděla. Jediné co omlouvá moji tupost, že si po tom pádu stěžovala jen na naraženou ruku. Ale i tak. Měla jsem ji věřit a jet s ní do nemocnice už ráno. Aspoň pro jistotu...
Teď bude nosit min. měsíc límec, musí být v naprostém klidu a bez zátěže a budeme se modlit, aby z toho neměla nějaké trvalé následky.