vedly mě k tomu mé depresivní články o nemoci Hejkálka a některé poznámky okolí . . . Vím, že to nebylo ve zlém. Docela mě to donutilo přemýšlet o tom jak trávím volný čas. A už se nechci vracet k tomu co bylo, protože se chci soustředit na to co bude.
Když jsem blog zrušila, docela dost lidí mě oslovilo s tím, že je jim to líto. A mě blog chyběl taky. Přemýšlím, zda ho nechám ve stávající formě. Možná některé články smažu a možná vytvořím úplně jiný blog, kde budu psát jen samé POZITIVNÍ věci, abych se časem nemusela bát listovat zpět. Takže prozatím jsem ve fázi přemýšlení . . .
Samozřejmě je to jen na Tobě Ayo, jestli budeš chtít psát nebo ne.
OdpovědětVymazatZa sebe můžu říc, že mi Tvoje psaní pomáhalo překonávat problémy s mým Petou.
Je to o tom, že si člověk uvědomí, že v tom není sám. I jiní prožívají chvíle radosti, když se zdá, že léky zabraly. A chvíle smutku a depresí, když to zase není dobré.
Rodič v uvozovkách normálních dětí tohle nepochopí. Vlastně nemůže pochopit. Kdo to neprožije na vlastní kůži nepochopí.
Ať se rozhodneš jakoli, přeji Tobě a celé rodině jen vše dobré.
Míša
Souhlasím s předchozím textem. Chybí mi Vaše psaní,ale je mi jasné, že někdy to nejde. Tak jestli to jen trochu půjde, moc se na Vaše psaní těším. A přeji plno pozitivních zážitků,aby bylo o čem psát.
OdpovědětVymazatAyo,jsi hodná,žes napsala jak to je,jak to cítíš.
OdpovědětVymazatRozhodnutí nechávám na Tobě...jen si postesknu,když přestaneš úplně psát.
Souhlasím s prvním komentem...nemůžu pochopit co prožíváš,jak těžké to musí být,přes to Ti děkuju.
Děkuju,že jsem si díky Tvému psaní mohla kolikrát uvědomit,že můj život rozhodně není tak strašný.
Všechno už bylo řečeno, takže pokud do psaní nebude chuť, tak alespoň přeju, ať všechno dopadne co možná nejlépe a i když nemoc se kterou bojujete není vůbec zábavná, tak u některých článků jsem se lámala smíchy. Děkuju za ně.
OdpovědětVymazatMilá Ayo,
OdpovědětVymazatkaždý si svůj kříž neseme životem. Myslím si, že vypsání se, je také forma terapie, aby se z toho člověk úplně nezbláznil. Chápu, že znovu se k tomu vracet, je pro tebe bolestné.
Tvoje psaní se mi moc líbilo a chybělo by mi. Ať už budeš psát optimisticky nebo ne, nepřestávej!
Také přeji spoustu pozitivních zážitků, ať je o čem psát.
Ahoj Andreo, dík ,že jsi napsala vysvětlení...proč tvůj blog zmizel.Úplně tě chápu. Je pravda, že pro mě to nebylo nic nového a většinou tím co jsi psala jsem si sám prošel. Ale psala jsi o různých přístupech k léčbě a to bylo hodně poučné a myslím, že i pro mnoho lidí i inspirací a útěchou, že nejsou s tím sami.Zkušenosti , každého z nás jsou k nezaplacení. A ty jsi to dovedla srozumitelně a s lehkou nadsázkou a humorem podat. Bylo by škoda, kdyby jsi nepokračovala. Ale je to na tobě..myslím,že by jsi mnoha lidem scházela,včetně mě. Měj se fajn pozdravuj Filipa a že mu držím palce. Karel.
OdpovědětVymazatMě je také líto, že blog zmizel, díky němu jsem se dozvěděla o TS a co od něj čekat. Mám také chlapečka (4 roky) s podobnými projevy, ještě neúplnou diagnózou, je ještě malý, ale spousta věcí je podobná tomu, jak to začínalo u vás, dr. zatím s dg. vyčkává, tak máme jen mnohočetnou tikovou poruchu, co bude dál se uvidí. Ráda jsem si četla o vašich zkušenostech.
OdpovědětVymazatJsem ráda, že jste zpátky.
OdpovědětVymazatMoc se mi Vaše psaní líbí a neveselé věci k životu také bohužel patří.
Držím Vám palce
Petra
Ayi přeju jen a jen dobré! A ať máš co nejvíc možností psát ty pozitivní a úsměvné zprávy!
OdpovědětVymazatDržím palce!!!
Ono se to mění, i ta potřeba psát...Rozhodni se podle sebe, podle toho jak to cítíš ty, ale občas napiš jak se máte:-)Držím palce celé vaší rodince!
OdpovědětVymazatAhoj Ayo, strašně mi chybíš. Ale chápu Tě, i já jsem kolikrát chtěla skončit. Ale hlavně kvůli anonymům, kteří mě deptají několikrát týdne. Říkám si, že to nemám zapotřebí. Ale pak si řeknu, že kdyby mě zkušenosti pomohly jedné mamince s autíkem, že to mělo a snad i má smysl. Víš, já si říkám, že když budu psát JEN ty pozitivní chvíle, tak nikdo nepochopí, co je autismus. Držím vám palce, ať píšeš či ne.
OdpovědětVymazatMilá Aya,
OdpovědětVymazatsom veľmi rada ze ste sa vrátila. Nezvykla som prispievať komentármi, ale často som sem chodila a vždy som sa tešila na nové príspevky.
Výborne píšete a články vždy dýchali optimizmom a nádejou, aj tie neveselé. No a tie veselé boli úplne super. Keď blog zmizol, veľmi ma to mrzelo. Jeho dnešné "znovuobjavenie" bolo pre mňa najlepšou správou dnešného dňa. A tak nechcem zmeškať príležitosť poďakovať Vám, že ste dovolili nahliadnuť do Vašej rodiny, a verím, že aspoň trochu to dovolíte aj naďalej.
Držím palce aby všetky ďalšie články boli veselé a vtipné, pretože na písanie iných nebude dôvod.
I já patřím k čtenářům, kteří tento blog nekomentovali. Ač sama mám jinak nemocné dítě, i tak jsem s tichou úctou nakukovala a učila se, jak zvládat "nezvladatelné" situace. Díky za vaše psaní, ať už bude nebo nebude pokračovat. Pisarka
OdpovědětVymazatDobry den Andreo, ja taky patrim ke ctenarum nekomentatorum. Deti nemam, a zacala jsem se vracet kvuli dlaham, zaujal mne pristup pana doktora. Jdete s kuzi na trh. Je to jen na Vas. Muzete diskuzi moderovat. Na druhou stranu plati vseobecne, ze konkretni osobni zkusenost je neprenosna a vcelku chapu, ze druzi nektere veci proste nepochopi a nepredstavi si je. Preju vse dobre, a kdyz bude prispevek, rada zase zajdu. Jarka
OdpovědětVymazatMilá Andrejko, i já jsem denně hledala Váš blog a to i v různých vyhledávačích. Proto mě moc potěšilo, že jste se opět " našli" a pevně věřím, že Vás zase " neztratíme ". Mám vnučku s těmito problémy, i když ne až s tak výraznými projevy. Alespoň zatím. Takže i když se aktivně nepodílím na diskusi Vašeho blogu ( a takových nás je určitě hodně ), sledujeme život Vaší rodinky a to nejen problémy Filípka, ale i příběhy běžného života všech dětí, hlavně malé vyřidílky Evelínky. Andrejko, máte to hodně těžké a zřejmě ještě nějakou dobu budete. Věřte ale, že jednou bude líp ! To Vám všichni móóóc přejeme !!!
OdpovědětVymazatSkvělý nápad, Ayo! Už se těším na Tvoje další psaní... Renata
OdpovědětVymazatDěkuji všem za povzbudivá slova a komentáře. Moc si toho vážím.
VymazatI já jsem ráda, že to byla jen dočasná odstávka :-)) Piš,piš,piš, jinak zešílíš! :-) ...já to mám taky jako terapii...totiž ;-)
OdpovědětVymazatFaktem je, že občas lidi v textu najdou nemožné a některé postřehy mě pak velmi mrzí. Ale rejpalů je naštěstí menšina, ta většina je prima a má pochopení i pro vrtochy pisatele a občas napíše něco milého, poučného, zajímavého...
takže budu dále ráda nakukovat!
milá Štěkno,
OdpovědětVymazatve zdraví i nemoci, lásce i nenávisti, radosti i smutku....každopádně jsem moc ráda, že jsi zpátky. Snažím se věci chápat, i když asi nepochopím tu přetěžkou realitu nemoci Filipovy...já tu prostě místy pláču i směju se zároven.
Piš dál, jste fajn,chybělo mi to!
Přeji vše dobré a pozitivní a hodně zdraví a lásky v roce 2012.
Ifča