Život štěněte aneb ta ženská je šílenec

Haf! Tak jsem tady s novými poznatky o mých dvounožcích.
Jelikož jsem dobrák od kosti už dávno jsem jim odpustil, že mě Habán málem zašlápl. Nijak extra jim nezazlívám, že o mě každou chvíli někdo zakopne nebo mi přišlápne ťapičku. Koneckonců, žijeme ve zhuštěném terénu. I to, že mě Velká každou chvíli tahá na veterinu, kde se mi špárají v uších a dávají mi do zadku "včeličku" jsem jaksi schopen přehlídnout, ale co mi ta Velká každej den provádí je už opravdu do nebe volající.
Na něco se vás zeptám. Vypadám snad jako nějakej ohař nebo ovčák či přerostlá doga? Nevypadám. Jsem malej, bílej, roztomilej. Každý normální jedinec ví, že Maltézák je co? Je společenské plemeno. Já mám tedy v návodu použití jasně dáno, že se mám mazlit, válet po gauči, spát se svými dvounožci, žrát co chci a kdy chci, tudíž pravý opak toho nechutného drillu, který mi tady Velká nastolila. Kdybych to uměl, normálně bych pobyt v této rodině stornoval.
Jeden se tady snaží, může se přetrhnout- už měsíc jsem jí nepočůral kobereček v obýváku i přes to, že Velká znechuceně prohlásila, že jsem ho zničil a ať už si ho teda nechám. Ale některým je to okavidně málo.
Nebudu komentovat to, že stále musím spát v kuchyni, že nesmím do postele a ani do pokojíků, že musím potupně sedět za dvěřma a koukat jak si mláďata hrají, ale asi ji neodpustím tu otřesnou věc co mi onehdá provedla.
Dala na zem kousek šunky a řekla "nesmíš". Jako, co nesmíš? Nemáš to sem dávat, řekl jsem si pro sebe a po šunce skočil. Jenže, pěkně jsem narazil. Skočila jak puma, šunku mi vzala těsně před nosem a jak jsem zase schytl. Lidi za co?! Ani jsem si nelíz. Znova mi dala povel sednout, znova mi vrazila k nohám šunku a znova prej "nesmíš!" "Jako bacha nejsem blbej", si říkám, "sežeru to až se nebudeš koukat". Ale ona kouká pořád (někdy si myslím, že musí mít oči i v zadu na hlavě). Chvíli jsem to vydržel, ale ta vůně... No, nemusím snad říkat co následovalo. Potřetí už jsem měl dost a věděl jsem, že i kdyby mě prosila, tak tu šunku do huby nevezmu. A od tý doby mi pravidelně hodí na zem kousek piškotu... někdy mě to nechá sežrat, někdy mě zarazí když ho chci vzít do huby a někdy... a to je opravdu nefér, zařve "nesmíš!", když už mám piškotek v hubě. Musím ho vyplivnout a to jsou teda muka. No. Přijde vám to normální?! Venku si málem ani nečichnu k trávě. Je jak dráb. Onehdá jsem našel zdechlinu holuba a už jsem se radoval, že si dám. Byl jsem od Velké dost daleko, říkal jsem si, že když budu dost rychlý nestihne za mnou doběhnout, jenže... sotva jsem ho vzal do tlamičky mrskla po mě svazek klíčů takovou silou, že jsem akorát tak zařval a na holuba mě přešla chuť. Ještě mi vyhubovala, že nejsem pejsek ale to chrochtající zvíře a že, když se mazlím s jejími mláďaty, tak se budu chovat slušně! Pch je to citlivka.
Večer jsme potkali pána s Americkým Stafordem. Já se s ním chtěl pozdravit, ale Velká se bála, že by ji ze mě mohl zůstat tak akorát oboječek a zavelela "Zůstaň!" Tak jsem si sedl a mlel jsem ocáskem, aby za mnou teda přišel ten Staford, když nesmím já za ním. Vyšlo to. Staford přitáhl páníčka a Velká se ptala, zda už to psisko večeřelo a nesežere mě. Pán se smál, že se nemusí bát a obdivně prohlásil, že jsem štěně a poslouchám víc než to jeho tele. Jenže... kdyby to jeho tele dostávalo takový kapky jako já, taky by poslouchal.
Nechápu to. Velkej je v pohodě. Venku se mnou řádí, doma mě úspěšně ignoruje pokud se mu nemotám pod nohy. Malá, ta mě pořád mazlí a nic ji nevadí, když ji beru věci a koušu je. Ještě se směje. Lumpajs se mnou taky blbne a běhá a háže mi míček a hračky a nevadí mu, že s nima vždycky zdrhnu, místo abych je přinesl. Drsňačka mě občas mučí, ale vím, že to je z lásky. Velká ji občas krotí, protože mě má nejradši když spím, ale má úžasnou prdelku a já ji občas do ni koušu a tak ji odpustím to její šílené přenášení, tahání za ocásek a jiné lumpárny. Habán je ale celej Velká. Kolem něj taky chodím radši se sklopenýma ušima. Hraje si se mnou, to jo, ale když neposlechnu hned mi dá za kožich.
Včera večer zas Velká dostala šílený nápad učit mě nové povely. No lidi, taky není normální, vzala si do ruky piškoty a já na ně měl takovou chuť, že jsem udělal pro jistotu všecko co už umím aniž by řekla půl slova. Všichni se tady váleli smíchy a Habán prohlásil, že jsem fakt, ale fakt úplně blbej! A nakonec prohlásil, že ho ze smíchu úplně bolí břicho a že by to chtělo ještě jednoho psa, protože to by pak byla teprve legrace. A Velká řekla víte co? Že o tom uvažuje! Takže já myslím, že ta ženská je fakt šílenec! A doufám, že jí to Velkej rozmluví! Haf!