Nesnídám, nesvačím

nestihnu to nestačím.
Málokdy už chodím na pc, čehož následkem flákám i psaní blogu. To jste už ale patrně zaznamenali. :oP
Nic zvláštního se u nás neděje. Což je dobře. S obavami jsem očekávala začátek školy, poněvadž má Hejkálek novou paní asistentku, a protože jsem nevěděla, zda budou léky fungovat i přes novou zátěž a stresy... ani jsem nedutala.
Zatím se ale hošík drží. Paní asistentka je taky skvělá. (My prostě máme štěstí, ale to asi plyne i z toho, že všichni kdo se odhodlají pracovat s takhle nemocnými dětmi prostě musí být lidumilové.) Dokonce, jelikož nemáme z posledního vyšetření v Ped. psych. poradně ošetřeno to, že nemusí dělat dva jazyky, musel chlapínek naskočit s ostatními dětmi do jazyka ruského. Brblal, bál se, ale docela mu to jde. A DOKONCE po roce a něco PSAL! Musí se učit psát azbuku a to za něj prostě neudělá nikdo. Myslela jsem, že to bude boj, ale šel do svého pokoje a makal. Taková prkotina a já stála za dveřma a srdce mi skákalo radostí. Už jsem se totiž bála, že snad tuto činnost dočista zapomene. Co se pomáhání doma týče, došlo u něj k obratu o 180°. Cokoli chci, udělá (většinou ) bez řečí. Někdy přijde i sám a zeptá se s čím chci pomoct. Jediné co mě trápí je to, že je hrozně unavený a nechce vůbec chodit ven. Jen polehává a spí a kouká... občas ho vytáhneme na nějakou akci a vidím, že je spokojený a líbí se mu to, ale je fakt jak lenochod. Jenže, co bych chtěla. Člověk nemůže mít všechno. Hlavní je, že vychází s tátou (v rámci možností :oP )
Občas mě jeho pubertální poznámky a činy vytočí do mrtě a držím se vší silou abych mu neublížila, ale to jsou takové mini starosti oproti minulým létům.

Herečka s Hodňouskem taky drží. Jsou už velcí a šikovní, ve spoustě věcí je na ně spoleh. Tím, že jsou věkově nejblíž si docela hodně rozumí a jsou parťáci.
Herečka měla jít na zmenšení krčních mandlí což jsme po poradě s imunologem odložili, protože se její zdravotní stav zlepšil a výsledky krve byly podstatně lepší než minule. Nevím jestli za to může ta 4 měsíční kúra Wobenzymem nebo čistící kúra z Aloe Vera, ale celkem je mi to fuk a doufám, že to vydrží co nejdýl!
Hodňousek je stále slunce života mého. Občas sice lumpačí a zkouší nějaké fígle, ale vždycky když se zasměje, připadám si jak v sedmém nebi. Hodně mi připomíná Hejkálka. Dřív taky býval takový smíšek a já si toho nevážila.
Tyranka nakonec do školky nešla. Jelikož ještě nepůjdu chvíli do práce, dohodly jsme se s paní ředitelkou, že ji odhlásím. Myslím, že jsme udělaly dobrý skutek, protože jsme uvolnily místo mamince která do práce musela a místo ve školce nesehnala. Já si o to více užívám každý den kdy můžu být s tou naší drndou a i když večer zvedám telefony jak mi zvoní v uších z jejího mluvení a zpívání, jsem moc ráda, že mám šanci trávit s ní ty nejkrásnější roky jejího života.
A navíc... je tady můj milovaný podzim.